Ve Zlínském kraji byly nejvíce postiženy před dvaceti lety Otrokovice

Vzpomínka na dobu před dvaceti lety zřejmě ve Zlínském kraji mnoho lidí nenechává v klidu. Voda, která zalila jednu třetinu Moravy, nejvíce v našem regionu zasáhla Otrokovice. Na co si já vzpomenu, když slyším červenec 1997? Na to, jak nám doslova uplavalo červencové vydání Otrokovických novin – tiskly se v tiskárně Hart a ta byla pod vodou. Pracovala jsem tehdy jako šéfredaktorka ON, ve kterých měla svoje stránky i otrokovická radnice. Je toho dost, co se mi při vzpomínce na povodně honí hlavou.
Bylo jasné, že lidé potřebují informace a to nejen ti, co se ocitli v evakuačních centrech, ale že se o Otrokovicích musí dozvědět i lidé odjinud.  Se svými redakčními spolupracovníky jsme začali na radnici připravovat provizorní noviny a rozvážet je po evakuačních místech.
Tehdy jsem se stala tiskovou mluvčí radnice a stala se takovou spojkou mezi radnicí, zatopenými lidmi a novináři.  Snad mi kolegové prominou, že je všechny nevyjmenuji a připomenu hlavně tehdejšího redaktora ČTK Ladislava Koželuhu, který okamžitě zareagoval a Otrokovice se dostaly  díky jemu do celostátního vysílání. Mám před očima také Petra Dudu, který jako první otevřel dveře naší provizorní redakce a zeptal se, s čím může pomoci. Určitě vzpomíná na reportáže o lidech Slávka Červená, Jan Čada, Olga Lapčíková, Karel Halberštát, Helena Mikulčíková a mnozí další.
Těch mých silných okamžiků bylo víc. Na radnici přišly nešťastné maminky dětí, které byly na dětském táboře v Jeseníkách, a nešlo se s nimi spojit. Tehdy neexistoval integrovaný záchranný systém. Spojení fungovalo zpočátku jen vysílačkami, kilové mobily jsme dostali později. Vzpomínám na charitativní koncert na zaplněném náměstí Míru ve Zlíně a na přepočítání peněz, které Zlíňané Otrokovickým věnovali. Bylo jich více než půl milionu. Mám před očima noci, kdy jsme připravovali noviny tak, aby je ráno měli lidé v evakuačních centrech.
Co ve mně ale dlouho zůstalo, byla vzpomínka na tvoření seznamu evakuovaných lidí z Bahňáku. Pořád nad lidmi z krizového štábu stála otázka: Najdeme jich opravdu 6,5 tisíce? Co bude, až voda opadne, kolik lidí najdeme utopených? Naštěstí se chmurné předpovědi nevyplnily. Při listování v knize Svědectví o potopě, kterou město vydalo rok poté, jsem se zastavila na stránce, kde jsou jména členů krizového štábu, tehdejších pracovníků městského úřadu. I když takovou situaci nikdy nezažili, a neměli se o co opřít, další etapy v životě města prokázaly, že při řešení povodní díky jim padala v Otrokovicích v to velmi smutné léto rozumná řešení. 

Jana Bubeníková

Řeka Morava. Foto: Vlastimil Langer