Ve Vlčnově vzpomínali novináře Jana Janču

VLČNOV - Mezi již zapomenuté osobnosti Slovácka z řad novinářů a spisovatelů patří vlčnovský rodák Jana Janča (3.9.1866–27.1.1928). U příležitosti letošního 150. výročí narození se v pátek 16. září uskutečnila ve Vlčnově v galerii na Měšťance vernisáž výstavy dokumentující jeho osudy a tvorbu. Součástí vernisáže bylo literární pásmo sestavené z ukázek Jančových vzpomínek, v nichž vylíčil své dětství prožívané v 70. letech 19. století v rodné obci.
Ukázky čtené hercem Vladimírem Doskočilem, proložil příběhem Jančova života bohatého na dramatické zvraty iniciátor výstavy a Jančův životopisec Jiří Jilík. Písničky v podání Vlčnovských búdových umělkyň a emotivní vzpomínky na zvyky a obyčeje, třeba Velikonoce, Vánoce, jízdu králů atd., jak je Janča prožíval jako malý chlapec obklopený láskou rodiny a mravním řádem tradiční vesnice, vytvořily v galerii místy až nostalgickou atmosféru.
Jan Janča, dnes již zapomenutý, začínal svoji novinářskou dráhu koncem 80. let minulého století jako spolupracovník nejpopulárnějšího moravského listu Našinec. V roce 1892 ho získal pro redigování uherskohradišťských Slováckých novin jejich majitel a vydavatel, lékárník Josef Stancl. Janča nespokojený se staročeskou linií listu však o rok později založil vlastní noviny Slovač. V roce 1895 však moravskou žurnalistickou scénu opouští a s rodinou se stěhuje do Vídně, kde až do první světové války vydává Vídeňský deník, české noviny pro početné české obyvatelstvo rakouské části monarchie. Odhaduje se, že na přelomu 19. a 20. století žilo a pracovalo v Dolním Rakousku na čtyři sta tisíc Čechů a Moravanů, desetitisíce zvláště ve Vídni, kde tito lidé tvořili nižší sociální vrstvu, nerovnoprávnou s německy mluvícími Rakušany. Janča se stal jedním z jejich mluvčích a bojoval za práva české menšiny, zejména za české školství a jazykovou rovnoprávnost. Za světové války se vrátil do vlasti a po vzniku ČSR působil v olomouckých listech Selské listy a Hlasy republiky, následně v brněnské Svobodě a naposledy v deníku Ruch, v němž burcoval za mravní obrodu společnosti. Jan Janča byl významným činovníkem Syndikátu čsl. novinářů, Klubu žurnalistů v Brně a Moravského kola spisovatelů. Během svého života vydával a redigoval postupně dvanáctery noviny, jeho literární příspěvky nalezneme na stránkách vice než deseti dalších prestižních literárních časopisů, jako byla Zlatá Praha, Vesna, Niva, Lumír aj., a kromě toho v šesti knižních souborech povídek a ve dvou románech.
Vlčnovský rodák Janča, „nestor brněnských novinářů“, zemřel v roce 1928.
Citace z komentáře Jana Janči.
Máme dluhů jako smetí, až se v nich dusíme, ale při tom žijeme tak nákladně a přepychově, jako bychom byli kdovíjací bankéři. Máme tři sta poslanců s měsíčními platy po pěti tisících korunách, ač stačilo by nám dvě stě poslanců bez měsíčních platů, s pouhými dietami za dni, kdy skutečně pracovali.
Na těchto místech nechce nikdo šetřiti. Proto nechce, protože by byl nucen šetřiti sám na sobě. Protože by byl nucen vrátiti se ke skrovnému občanskému životu, zříci se přepychu, závodních koní a nezřídka i zhýřilého života. Proto šetří se na jiných: na těch malých, kteří nemají v rukou moc, aby se mohli bránit, na těch ubohých, kteří nevědí, čím zaplatiti na prvního byt, z čeho ošatiti a z čeho živiti rodinu. Na těchto mačkají se daně a poplatky a na těchto se šetří. Zde toto heslo prováděno je s plnou krutostí… Dnešní vláda, dnešní poslanci a senátoři nápravy neprovedou. Noví lidé musí přijíti do nového parlamentu a do nové vlády … Stát musí žít – ne několik set příživníků. / RUCH, 3. 10. 1925
Jiří Jaro
Jan Janča. Foto: Archiv Jiřího Jilíka