Město Luhačovice uctilo památku obětí holokaustu položením dalších kamenů zmizelých

LUHAČOVICE – Další kameny zmizelých v podobě mosazných kostek se jmény obětí, byly v úterý 27. srpna zasazeny v Luhačovicích před jejich posledním známý bydlištěm.
„Lázeňské město ve spolupráci s Nadačním fondem Pramen Luhačovice připravilo tuto významnou akci, která připomněla tragické osudy občanů zavražděných za holocaustu,“ uvedla tisková mluvčí radnice Hana Srncová.
 „Všechny kameny, které jsme položili a položíme, budou trvalou připomínkou židovských rodin, které ve své době měly v našem městě důležitou společenskou roli a je důležité si je připomínat a uchovat pro další generace. Touto formou pak budou dennodenně na očích všem, kteří se budou pohybovat v místech, kde tyto rodiny žily a psaly historii,“ řekl místostarosta Daniel Mejzlík.
Pietní akce proběhla na dvou místech. „První se uskutečnila před domem rodiny Tichových, kde byla uctěna památka pěti obětí holokaustu (před vilou Hradčany v ulici Betty Smetanové 393 v Pražské čtvrti). Druhé místo, kde došlo k položení kamenů, se nachází v místě bývalého domu rodiny Sonnenscheinových čp. 72, kde si všichni společně připomenuli šest obětí holokaustu (Masarykova ulice poblíž autobusové zastávky Zámek). Dle slov místostarosty byly kameny u zámku nejdříve položeny provizorně a posléze na podzim budou zapracovány do rekonstruovaného chodníku,“ dodala Hana Srncová.
Položení kamenů zmizelých se zúčastnili nejen představitelé města, ale také rodinní příslušníci obětí a další vážení hosté. Po skončení pietního aktu bylo pro veřejnost připraveno promítání nového hraného filmu Jeden život v kině Elektra, který vypráví příběh Nicholase Wintona. Film přináší silné poselství o lidskosti a odvaze zachraňovat druhé i za těch nejtemnějších okolností. 
Informace ohledně židovských rodin:
Manželé Tichovi si za první republiky postavili v Pražské čtvrti vilu jménem Ticho, která dnes nese jméno Karlín. Marie Tichová pocházela z Luhačovic, byla nejmladší dcerou Šalomouna a Flory Jelínkových, kteří žili ve vile Jelínek v hlavní ulici. Marie Lidderl Tichová, domácky přezdívaná Mizzi, pronajímala v době lázeňské sezóny vilu Ticho lázeňským hostům, přičemž rodina trávila letní měsíce v sousední vile Hradčany. Roku 1926 se manželům Tichovým narodil syn Karel, o dvě léta později František a v roce 1932 dcera Renata. Karel po absolvování měšťanské školy v Brně, kde rodina žila většinu roku, studoval na Spolkovém židovském reformním reálném gymnáziu, dva roky po něm nastoupil na gymnázium i František. V polovině roku 1938 nabídla majitelka vilu Ticho k prodeji. V březnu 1939 se podařilo na poslední chvíli dostat nejstaršího, v té době třináctiletého, syna Karla do vlaku, který z Brna vypravila do Švýcarska sionistická organizace Alija mládeže. Mariin manžel Baruch, jenž pocházel z Boskovic, byl hned počátkem protektorátu uvězněn a v květnu 1940 poslán do koncentračního tábora Dachau, kde 19. srpna téhož roku zemřel. V květnu 1941 byla Marie Tichová spolu s ostatními obyvateli židovského původu přinucena přestěhovat se z Luhačovic do stísněných podmínek uherskobrodského ghetta. V lednu 1943 byli uherskobrodští Židé deportováni do Terezína a poté do Osvětimi. Mizzi Tichová byla zavražděna i s oběma mladšími dětmi Renatkou a Františkem. Nezletilý syn Karel přežil válku v emigraci a po válce vystudoval medicínu. Studia dokončil v Insbrucku a poté odešel do Chicaga. Zemřel v roce 2020.
Sonnenscheinovi byli nejstarší usedlou luhačovickou rodinou židovského původu. Jejich působení v Luhačovicích se podařilo vypátrat až téměř do počátku 19. století. Prvním zástupcem této významné židovské rodiny usazené v Luhačovicích byl Samuel Sonnenschein. V domovním čísle 72 naproti zámku vedla rodina hostinec a obchod se smíšeným zbožím.  Spolumajiteli domu byli za první republiky Otto a Vilém Sonnenscheinovi. Vilémovy neprovdané dcery Ema, Anna a Rudolfina žily v Luhačovicích, synové Rudolf a Felix se odstěhovali. Ema vystudovala malířskou akademii v Mnichově a věnovala se krajinomalbě. Anna provozovala vlastní lahůdkářství v hotelu Litovel. Nejmladší Rudolfína, zvaná Rudi, vypomáhala sestře v obchodě, ve volném čase se účastnila sokolských cvičení a dalších společenských a kulturních podniků v obci. V roce 1940 byly rodině na základě rasových zákonů odňaty koncese k provozování živností a koncem května 1941 museli odejít do ghetta v Uherském Brodě. Všichni členové luhačovické rodiny Sonnenscheinových byli zavražděni v Osvětimi.
Vlastimil Langer
Zdroj a foto: Městský úřad Luhačovice