Jan Čada jubilující

Novinářská obec zlínského kraje je už dlouhá léta spjata se jménem našeho kolegy Honzy Čady, který se 2. ledna ve zdraví dožil rovné šedesátky. Zkusme si krátce připomenout zásadní okamžiky jeho plodného života.
Bylo to začátkem osmdesátých let, co se poprvé objevil v tehdejším Gottwaldově mladý sympatický čerstvý absolvent Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Od útlého věku bylo jeho zálibou listovat v množství knih svého otce v rodném Kyjově a číst kdejaké noviny a tiskoviny všeho druhu, včetně sportovních, které byly možná prvořadé. Patrně i proto našel své místo mezi studenty žurnalistiky a studium zdárně ukončil s titulem PhDr. Ještě v závěru studia si prakticky „očichal“ novinařinu v Českém rozhlase Brno, konkrétně jeho pobočném studiu v Gottwaldově. Tato práce ho natolik oslovila, že po absolutoriu zde také začal svoji profesní kariéru. Tady, ve vile J. A. Bati potkal taky svého „učitele“, neúnavného novináře s velkým N, Ladislava Koželuhu, na kterého společně s námi dodnes vzpomíná. Je to ale právě a hlavně práce s mikrofonem, která je mu nejbližší a mikrofon mu dodnes jakoby přirostl v ruce. K tomu nezbytná tužka, poznámkový blok či později počítač jsou dodnes jeho pracovními nástroji. Racionální a pohotový úsudek ve zpracovávané problematice jsou pro něj základem jeho činorodé zpravodajské práce. Kdo trochu sleduje Honzovu práci, tak ví, že jeho aktuální a pohotové informace bývají navíc vždy okořeněny špetkou vtipnosti, lehkosti i břitkého humoru. Málokdo z novinářů dokáže své zpravodajské příspěvky odlehčit právě těmito vtipnými nápady, doplněné jeho výtečnou rétorikou, kterou umí mistrně doplnit či zvýraznit i gesty.
Měl jsem s Honzou Čadou čest spolupracovat v rozhlase dlouhých osm let a věřte, byla to léta naplněná pilnou prací, která se nám oběma stala i koníčkem a každodenní radostí z ní. Posléze zkusil Honza s úspěchem své štěstí i ve zpravodajství České televize, na to pak v soukromé televizi Emurfilm. Ale ani rozhlasový mikrofon nezahodil, dodnes spolupracuje s rádiem Impuls. V posledních letech ho vídáme na obrazovce TV Barrandov a i tady v jeho příspěvcích nechybí vtipnost a nezapře svůj zřejmě vrozený smysl pro humor.
V neposlední řadě je třeba vyzvednout jeho dlouhodobou a obětavou práci v Syndikátu novinářů, dnes v Klubu novinářů Zlínska. Honza je ale také sportovec tělem i duší, především fotbal mu přirostl k srdci, a právě on obohatil klubovou činnost už dlouhá léta svým Presscupem, na kterém v malé sálové kopané každoročně měří své síly mužstva kulturních, společenských či státních institucí Zlínska.
Není možné se ale nezmínit o Honzovi jako o člověku. O člověku s velkým a otevřeným srdcem, člověku nekonfliktním, chápajícím a vždy připravenému pomáhat druhým. Případná nedorozumění či konflikt vždy dokáže oddálit svým smyslem pro humor. Málokdo je obklopen tolika přáteli jako on, což dosvědčuje pravdivost mých předešlých slov.
Nezbývá než se přidat k velké řadě gratulantů, které si přizval na svůj výroční večírek, kde bylo opravdu veselo a z očí všech přítomných čišela ona příslovečná RADOST ZE ŽIVOTA, která je i Honzovým životním krédem.

A právě tuto radost ze života podpořenou pevným zdravím Ti, milý Honzo, za celou zlínskou novinářskou obec přeje Ruda Maňas.