Dispečerka Zdravotní záchranné služby: Nejtěžší jsou situace, kdy převládají emoce a rozrušení volajících

ZLÍN – Desítky hovorů během dvanáctihodinové směny zvládne odbavit každá z dispečerek tísňové linky 155 ve Zlíně. Jsou to ženy na svém místě, Profesionálky každým coulem. Vždyť právě ony jsou mnohdy těmi, které poskytnou skutečně první pomoc vedoucí k záchraně lidského života.

„Dispečerky dokážou skrz tísňovou linku pomoci volajícímu se správným provedením resuscitace, zastavením tepenného krvácení, prvotním ošetření popálenin či dokonce překotným porodem. Všechny zmíněné a mnoho dalších situací zvládá výborně také Lenka Kočicová, která do zdravotnického operačního střediska (ZOS) Zdravotnické záchranné služby Zlínského kraje (ZZS ZK) nastoupila zhruba před rokem,“ uvedl tiskový mluvčí ZZS ZK Jakub Omelka.

Ačkoliv svou práci Lenka Kočicová dělá ráda, některé hovory jsou opravdovou zkouškou psychické výdrže. „Nejnáročnější jsou situace, ve kterých převládají obrovské emoce a rozrušení na straně volajících,“ vysvětlila dispečerka. Všeobecně se jedná o tísňové výzvy týkající se vážných stavů u dětí a vážných dopravních nehod, kde je více zraněných a situace je nepřehledná.  Získat přesné informace může být velmi obtížné. 

Jeden z mnoha stovek telefonátů si však dispečerka Kočicová pamatuje velmi dobře. „Volala k nám devítiletá holčička s tím, že její maminka leží na zemi a nedýchá. Bylo to tehdy velmi emotivní a zároveň náročné. Dívka byla ovšem úžasná. Výborně spolupracovala,“ svěřila se dispečerka. Vše nakonec dobře dopadlo. A právě tísňové výzvy se šťastným koncem, jsou jedním z hlavních důvodů, proč má Lenka Kočicová svou práci tak ráda. „Snad by se dalo říct, že my na dispečinku odstartujeme pomyslný sled událostí, které vedou k dobrému konci,“ doufá..

„Statistiky si sice nevedu, ale snažím se odbavit jeden telefonát do dvou minut. Pokud se jedná o něco vážnějšího, pokouším se tu dobu zkrátit na polovinu. Každá vteřina je někdy důležitá,“ řekla Lenka Kočicová, ale jedním dechem dodala, že ne vždy je možné situaci zvládnout v tak krátkém čase. „Čas nabíhá, pokud volající například nezná svou polohu. To je pak taková detektivní práce. Získat ale přesnou adresu je klíčové a stěžejní,“ dodala Kočicová.

Mnohdy zůstávají dispečerky s volajícím ve spojení i poté, co předají požadavek na výjezd. Někdy i do doby, než přijede na místo samotná posádka sanitního vozu. „Za směnu každý operátor odbavím v průměru 70 hovorů. Výjimkou ale není ani 90 telefonátů. Enormní nárůst tísňových výzev byl v době, když byla na vrcholu epidemie koronaviru,“ vřekla Kočicová, která tráví veškerý volný čas se svou rodinou a starostí o dům.
„Do práce dojíždím. Vždy po směně mám tedy zhruba půl hodiny cesty domů na to, abych přepnula z toho pracovního módu a nechala vše za sebou. Pak už se mi o rozptýlení postarají tři děti,“ smála se dispečerka.
Vlastimil Langer

Zdroj a foto: Zdravotnická záchranná služba Zlínského kraje, p. o.