Co jsme to za národ, že je nám výročí okupace lhostejné?

Uplynul 15. březen, kdy nás před 78 lety obsadilo na šest dlouhých nejhrůznějších let v dějinách našeho státu Německo. Marně jsem hledal k tomuto výročí alespoň nějakou zmínku v programu tolik „objektivní veřejnoprávní“ televize, také tisk nepřinesl žádnou informaci (alespoň o ní nevím). Podle českých novinářů zřejmě není důvod vyjadřovat se k tomuto výročí. Jako by smrt 360 tisíc českých vlastenců neustála ani za zmínku. Bohužel mlčeli a mlčí i naši vládní představitelé, poslanci a senátoři. Máme ještě vůbec ponětí, kam se poděla naše národní hrdost, kam se poděla naše čest?
To jsme opravdu tak lhostejný národ, to máme opravdu takové politiky, kteří se bojí připomenout toto výročí jenom proto, aby si snad nerozzlobili Berlín? Nebo jsme už další spolkovou zemi Německa, jakýsi neoficiální Protektorat Böhmen und Mähren?
Lidé, kteří prožili válku, se zcela jistě a právem mohou divit, jak jejich potomci na hrůzy a utrpení, která museli jejich předkové zažít, lehce zapomněli. Zvláštní je to zejména v době, kdy ve všech médiích se každý den ve všech pádech skloňuje slovo válka. Smutné, příliš smutné, ostudné…Je smutné, že pojem vlastenectví, hrdost nad tím, že jsem Čechem, mladé generaci téměř nic neříká.
Zanedlouho vzpomeneme 72. výročí ukončení druhé světové války, To také přejdeme mlčením:? Zřejmě ano, protože jsme mistři v přepisování dějin. Říká se, že národ, který nezná svou historii, jako by ani nežil a nebo si ji bude muset prožít znovu….
Text a foto: Vlastimil Langer