Čas korovinářský

Shodou zajímavých náhod /úklidu na půdě/ se mi zrovna dostaly před oči mnohé výtisky titulů denního tisku z let 1968 a 1989. Vždy z přelomových časů. Z konce srpna 1968 a přelomu listopadu a prosince 1989.
Možná se pletu, možná ne, ale tehdy museli být novináři hodně ve střehu.
Snad se nepletu, ale tohle je taky doba, kdy jde o hodně. Někdo z kolegů píše méně, někdo více, nechodí se do redakcí, dělá se většinou z domu. Doba je možná vážnější než tehdy.
Nemám zrovna pocit, že by někdo oceňoval práci nás „dělníků“ slova psaného, mluveného či snad obrazového.
Mluví se zcela oprávněně o těch, kteří jsou v první linii. Zdravotníci, hasiči, policisté i další. Ryzí pravda.
Ale pozor. Co novináři?  To, že se většinou pracuje z domu, ještě neznamená, že si nezaslouží ocenění. Ve vší úctě ke všem ostatním profesím.
Zaznamenal snad někdo, že by nevycházely noviny, že by kolegové z rádií přestali vysílat, anebo, že by snad frajeři kameramani a jejich televizní kolegové reportéři přestali jezdit do nebezpečných míst.
Proto si myslím, že by si úctu a obdiv, zasloužili i novináři.

Jan Čada