Baťa neznámý a opět známý

Když v prosinci roku 1989 přijel do Zlína Tomáš Baťa, vítalo ho zaplněné náměstí. Ale jen ti nejstarší lidé věděli, že jde o „Tomíka“, jediného syna někdejšího krále ševců. Když potom šedovlasý pětasedmdesátník promluvil z radničního balkónu pěknou češtinou se známým valašským přízvukem, ptali se ti mladší, koho to vlastně vítají. Snad ne toho kapitalistu a vykořisťovatele dělníků, jak ho po léta líčila komunistická propaganda?
Letitý nános lží a polopravd zanechal v myslích lidí výrazné stopy. Nová doba a porevoluční euforie vyvolaly proto otázky, jak to vlastně s tím Baťou a s jeho podnikáním doopravdy bylo. A tak Zlíňané, a nejen oni, začali  Baťu znovu objevovat. Budiž řečeno, že za vydatné pomoci sdělovacích prostředků Byli to tedy především  regionální novináři, kteří, ač sami procházeli historickou přeměnou, začali odhalovat dosud tajené děje, osoby a události, které před více než půlstoletím formovaly tvář Zlína a okolí.
První ucelený pohled na baťovskou historii přinesla kniha Sedm století zlínských dějin. V roce 1991 ji jako svoji první  a zatím jedinou, vydal Klub novinářů Zlín. Téměř polovina jejího obsahu byla věnována éře Tomáše Bati a jeho nástupců. Čtenáři v ní našli řadu dobových fotografií a přes obsáhlý rodokmen nahlédli do historie zlínských Baťů sahající až do 17. století.
Velkou událostí byl o rok později Světový sjezd absolventů Baťovy školy práce. Do Zlína přijelo na pět set  někdejších mladých mužů působících v nejrůznějších zemích světa, mnozí s řády a  vyznamenáními  za účast v bojích proti nacistickému Německu v době druhé světové války. Sjezd umožnil veřejnosti nahlédnout do dalších článků zlínské historie, především pak do systému výchovy  v závodech někdejší firmy Baťa. Ukázal, že baťovští mladí muži nebyli jen hýčkanou elitou, ale že jejich přípravu na život provázela tvrdá práce, večerní studium a tvrdý režim v internátech.
Dějiny národů i jednotlivců nejsou černobílé. Proto i novináři nemohli opomenout neobyčejný příběh nevlastního bratra zakladatele firmy Jana Antonína Baťu. Muže, který po tragické smrti Tomáše převzal řízení podniku a po válce se se svým synovcem soudil o majetek. A dlouho trvalo, než byl českými soudy zbaven nálepky kolaboranta. Bohužel, až mnoho let po své smrti.
 A život ve Zlíně šel dál. Baťovo jméno se vrátilo do krajské nemocnice a do názvu hlavní  třidy města. Vznikla Univerzita Tomáše Bati. Bývalá továrníkova vila po náročné rekonstrukci slouží veřejnosti, u hrobů Baťovy rodiny na Lesním hřbitově  již neslídí estébáci. Ze společného pomníku shlížejí na známý mrakodrap „jednadvacítku“ bronzové sochy obou bratrů. Tomáš Baťa se objevil dokonce na poštovních známkách. Ty však byly, k ostudě českých úřadů, v roce 2006 vydány soukromou německou společností.
K poznávání života a díla geniálního zlínského ševce přispěla i řada  vydaných knih. Zmiňme alespoň některé z nich. Už druhého vydání se dočkala publikace Zdeňka Rybky Základní zásady Baťova systému pro podnikatele a vedoucí pracovníky. Podobně vyšly, díky zlínské univerzitě, i Úvahy a projevy Tomáše Bati. Často velmi dramatické osudy baťovských manažerů přiblížila kniha zlínského historika Zdeňka Pokludy s názvem Baťovi muži. Pražský publicista Pavel Hajný se v knize Marie Baťová zaměřil na osud někdejší první dámy Zlína. Životu zlínských mladých mužů se věnuje kniha Gabriely Končitíkové Baťovský Zlín. Těm, kteří v záplavě informací nechtějí ztratit časové souvislosti, je určena malá, ale prospěšná knížka již zmíněného Zdeňka Pokludy Baťa v kostce.
Zakladatel obuvnických závodů Tomáš Baťa ve své pracovně. Na jedné z prvomájových oslav T. Baťa vlevo, zcela vpravo jeden z ředitelů firmy Baťa a současně starosta Zlína Dominik Čipera. Návštěva Tomáše Bati mladšího ve zlínském Svitu v prosinci 1989 spolu s tehdejším místopředsedou vlády Valtrem Komárkem. Foto: www.obrazky.cz.

Píšeme rok 2015. Historie obuvnického impéria je  z větší části odtajněna, veřejnost je nasycena informacemi. Mladí novináři si již nepletou Tomáše s Janem Antonínem, kdo se chce fenoménu Baťa důkladně věnovat, má k tomu dostatek příležitostí. Na stole je proto otázka, v jaké míře můžeme využít baťovské způsoby podnikání a vedení firem v dnešní době. V době moderních informačních technologií, kdy poznámkové bloky a tužky tehdejších manažerů nahradily počítače a chytré mobily. Někdejší dlouholetý předseda zlínského Klubu ABŠ Ing. Svatopluk Jabůrek byl přesvědčen, že to možné je. A dokonce i nutné. „Jde jen o to, se s tehdejšími formami řízení a s motivacemi lidí seznámit, využít je v denní praxi,“ říkal tento odchovanec Baťovy školy práce.
Dokazují to ostatně i příklady některých  současných firem, jak o tom hovoří při různých konferencích a seminářích jejich šéfové. Baťovské zkušenosti nenechali ležet ladem například ve společnostech Fosfa Břeclav, Continental Barum Otrokovice, KOMA MODULAR Vizovice, Kovárna VIVA Zlín a Kovosvit Sezimovo Ústí. Podnikatelský duch Tomáše Bati tedy ani v jednadvacátém století neztratil na významu.
Karel Halberštát
Publikováno ve sborníku Květy jara, plody podzimu, který vydal Syndikát novinářů České republiky v roce 2015.